Motto
Když člověk poprvé vsadí do země sazeničku, chodí se na ni dívat třikrát denně:
tak co, povyrostla už nebo ne?
I tají dech, naklání se nad ní,
přitlačí trochu pùdu u jejích kořínkù, načechrává jí lístky a vùbec ji obtěžuje rùzným konáním, které považuje za užitečnou péči.
A když se sazenička přesto ujme a roste jako z vody, tu člověk žasne nad tímto divem přírody, má pocit čehosi jako zázraku
a považuje to vùbec za jeden ze svých největších osobních úspěchù.
Karel Èapek: O lidech